Veď Mě Dál, Cesto Má

Uplynulo již více než deset let od první nahrávky Pavla Bobka, zpěváka, který si vydobyl uznání i přesto, že stál vždy trochu stranou ruchu velkých festivalů, turné a galakoncertů. Možná však, že právě proto. Během té doby nás na půdě pražského divadla Semafor obdarovával písničkami, z nichž jen některé se jednou či dvakrát mihly v televizi v rozhlase nebo na gramofonových deskách. I přes tuto relativně malou publicitu měly u posluchačů úspěch - zřejmě proto, že jsou to písně, které se snaží něco říci a že nás často v jiném smyslu nutí k zamyšlení nad sebou samými. V každém případě vsak úspěch Pavla Bobka začíná se znalostí žánru, kterému se věnuje: žánru, jenž vychází z lidových zdrojů a sděluje především prosté lidské radosti i starosti. Bobkova orientace na lidové zdroje a progresívní umělce, vycházející ve své tvorbě ze životních pocitu prostého člověka, je v souladu s jeho krédem pečlivého výběru repertoáru, důrazu na kvalitu texty a snahy co nejvěrněji se ztotožnit s atmosférou písně. V posledních letech jeho výraz poněkud zvážněl a uklidnil se, přesným frázováním získal na osobitosti a jasné vyjádření myšlenky písně se stalo samozřejmostí. Desetileté údobí zpěvácké dráhy dnes Pavel Bobek završuje svým prvním dlouhohrajícím albem, na kterém - v duchu tradic všech svých předchozích písní - zpívá o lidech, jejich životě, setkáních, cestách a přírodě. Zdánlivě protikladná lyrická i filosofující témata se tu spojuji v nedílný celek. Celistvá atmosféra desky od lyrické výzvy posluchačům v úvodní písni „Pojď stoupat jak dým“ až po závěrečné motto „Veď mě dál, cesto má“, je umocněna prostým projevem i citlivým instrumentálním doprovodem jednotlivých skladeb. Zcela přirozeně se zde vážou tradicionály - např. „Venezuela“ či „Tam v dálce, tam v horách“ - s tvorbou současných avantgardních umělců Krise Kristoffersona nebo Rogera Millera. Stejně přirozeně sem zapadá i příběh stárnoucího herce „Já býval hodný táty syn“ - skladba písničkáře Dona McLeana. Autoři textů - Jiří Grossmann, Pavel Vrba, Zdeněk Rytíř, Vladimír Poštulka i dvojice Paleček-Janík - se dle mého názoru s úspěchem vyrovnali s úkolem co nejpřesněji vystihnout původní atmosféru, parafrázující témata cest, přátelství a spojení, člověka s přírodou. (Sleevnote © M. J. Langer 1975) ℗ 1975 Cober © František Vlach 1975 Photos © Taras 1975